Blog / témata
Proces vypalování probouzí keramiku k životu. Hlína se stává keramikou, vytrácí se z ní poslední kapičky vody. Bez toho by se jednalo o neforemnou hmotu, která se člověku mění pod rukama při každém doteku. Z hrnku by se nedalo pít, v misce připravit ranní ovesnou kaši, na talíři si smlsnout na koblížku s bílou čokoládou (ano, součást našeho běžného dne v ateliéru), do vázy naaranžovat čerstvé květiny ze zahrady. Po třech pobytech v peci je produkt připraven na život mimo ateliér.
Na konci je hrníček. Sněhově bílý s jemnou malůvkou. Největší plochu dřevěných polic si svou načervenalou náprsenkou právem nárokuje Červenka obecná. Společníka jí dělá Kos černý. Z edice opeřených figurují také slepice v hnědé, kropenaté i celočerné variantě. Za jeden den jich na polici přistane celá stovka.
Čtvrtá, už opravdu poslední runda z útrob země vycházejícího slunce. Tentokráte nebudeme barvitě líčit, jak dechberoucně krásné a prazvláštní zároveň Japonsko je, pomineme i umění porcelánu jako takového a budeme se věnovat čistě a jen kaligrafii.
Asi vám dlužíme tu podstatnou část příběhu. Tu, která podnítila naši touhu věnovat se porcelánu a tvořit pro vás ty nejkouzelnější hrníčky na kávu vyšperkované ještě kouzelnějšími malůvkami zvěře, květin a vlastně všeho, co nás zrovna napadne. Tak jdeme na to!
Čau, ahoj! Ano, jsme to my, a přinášíme s sebou pokračování našeho japonského příběhu.
Jsme Martina a Ľubomír. Jsme dvojice umělců a kreativců pracující s kouzelnou věcí zvanou porcelán. Máme malou, ale rozkošnou dílničku na pražském Smíchově, v jejíchž útrobách se k životu probouzejí všechna naše díla.
