Na konci je hrníček. Sněhově bílý s jemnou malůvkou. Největší plochu dřevěných polic si svou načervenalou náprsenkou právem nárokuje Červenka obecná. Společníka jí dělá Kos černý. Z edice opeřených figurují také slepice v hnědé, kropenaté i celočerné variantě. Za jeden den jich na polici přistane celá stovka.
Naše rána jsou teď dosti podobná. Od té doby, co jsme doma tři, pracovní dobu určuje ten nejmenší člen rodiny. Dveřmi našeho maličkého ateliéru na Smíchově vcházíme okolo půl deváté. Jednou rukou odkládáme věci na pohovku, druhou už hledáme balíček s naší oblíbenou kávou, pouštíme mlýnek a v šuplíku obratně lovíme papírový filtr do dripperu (i ten se spolu s nádobou na čerstvý filtr zrodil v naší dílně). Rána nejsou naší nejsilnější stránkou. Máme ale recept na úspěch. Jen co papírový sáček zašustí, ateliérem se začne linout vůně čerstvého pečiva z místní pekárny. Mají tam ty nejlepší koblihy. S marmeládou, tvarohem, čokoládou a pozor – s oříškovým máslem, lískáče a pistácie. Do Tady a teď v ulici Na Bělidle si skočte. Nám zachraňují (nejen) rána.
Ateliéru vládnou protiklady
“Nie je to boj, ja vôbec nebojujem,” odvětil pohodář Ľubo své partnerce Martině, milovnici rutiny a organizovaného pořádku. Bouchli jsme smíchy.
Dennímu plánu většinou neholdujeme. Chvíli děláme to, pak zas ono. Fušujeme tak nějak do všeho. Není úplně možné se celý den věnovat jedné a té samé činnosti. Člověka to rychle omrzí a nedělá to naplno. Stereotypu fandí asi málokdo. Práce s porcelánem je navíc tak rozličná, že by byla velká škoda držet se na jedné vlně. Výjimkou jsou trhy. Pokud chystáme zboží do stánku, jedeme striktně podle plánu, jelikož už máme v oku, kolik času co vezme a jak to naplánovat tak, aby na sebe vše navazovalo jako po másle. Tady vchází do hry stopky. Ľubo jim s oblibou říká “šikanátor”. No, a podobně je to i s custom nádobím pro kavárny.
Organizačního ducha do dílny vnáší Martina. U ranního kafe si rozkládá kalendář a sešit s poznámkami a přemítá nad tím, co nejbližší dny přinesou, co je třeba dohnat, co naopak počká a jak by to šlo vše skloubit dohromady. Jakmile to Ľubo vidí, odchází dělat kafe. Dva umělci, dva pohledy na věc.
Od lití forem po vtisknutí loga
Cesta hrníčku je vlastně dosti spletitá. Výroba zahrnuje několik kroků, které zaberou asi měsíc. Jednou za čas se dostaneme do paralelního světa, kde je všechno perfektní, a hrníček dovedeme vyšvihnout za týden. Ale s tím nemůžeme počítat.
Krok číslo jedna jsou formy. Ty děláme zpravidla jednou ročně, od každého tvaru a velikosti produktu asi pětkrát, ty nejprodávanější klidně i desetkrát. Také jejich počet nám určuje, kolik hrnků za den zvládneme udělat. Jakmile formy dojdou, musíme čekat. Velkou část výroby vlastně vyplňuje čekání. Čekání na vyschnutí, čekání na vypálení. Jednotlivé činnosti jsou často jen na pár vteřin, vyjma malování. Malování jednoho hrnku zabere klidně i pět minut.
Vrátíme se teď na moment do onoho paralelního světa. Pro lepší představu si na tomhle scénáři řekneme, čím vším musí hrníček na kávu projít, než přistane na váš stůl.
Je pondělí. Vyrážíme vstříc novému týdnu, po kafi a koblížku s bílou čokoládou (novinka, naprosto fenomenální) jsme mentálně připraveni začít pracovat. Náš ateliér je pomyslně rozdělen na dvě místnosti. Sádrovnu, kde přicházejí na svět formy, od hlavní místnosti dělí vysoké dřevěné police, kde si lebedí hotové hrníčky. Bereme formy a odlíváme hrnky, hrníčky, pohárky a vlastně vše, co se nám dostane pod ruce. A jdeme si po svém, do středy to musí schnout – přirozeně, ne v peci. Ve středu provedeme základní retuš a první vypálení. Budoucí produkty necháme vyhřát v peci. A je tady čtvrtek. Vytáhneme pec. Něco, co už má pevný tvar a formu, ponoříme do glazury. A šup zpátky do pece. Pátek přeskočíme, pec vytahujeme v sobotu. Hrnky dostanou logo a třetí vstupenku do vyhřáté pece. Nu, a v neděli jsme hotovi.
Motivy si nás hledají samy
Malování je ta nejtitěrnější, zároveň ale ta nejkrásnější činnost. Štětce jsme si přivezli až z Japonska. Máme už nějakou sadu motivů, které děláme pravidelně, a sem tam prostě přijde nápad na něco nového. Tohle úplně nehrotíme. Brainstorming na nové motivy, to není náš pohárek kávy. Pokud nám něco skočí na mysl, ať už při ládování se koblihami nebo vyzvedávání našeho nejmenšího ze školky, vyzkoušíme si to. Pokud nás to baví, pilujeme to. Pokud se to chytne, další motiv je na světě.
