Blog / témata
Glazuru si můžeme představit jako polevu, v našem případě polevu výrobky z porcelánu. A není to ledajaká poleva, nýbrž přímo multifunkční. A je lepkavá. Výrobku dodává patřičný lesk a barvu, jemnost na dotek, přidává mu na eleganci, ale primárně ho chrání před poškozením. Naše drůbež se pak na slunci krásně leskne a jen tak něco jí peří nerozcuchá.
Na porcelán je speciální glazura, sami ji kupujeme. Jedná se o sklovitou směs, která se připravuje zpravidla rozemletím pevných složek a následným smícháním s vodou; vzniká jemná tekutá směs, která se v této formě nanáší na již přežahnutý produkt. Do nádoby s glazurou se produkt často noří. Tato činnost má dokonce své jméno, říká se jí glazování.
Na konci je hrníček. Sněhově bílý s jemnou malůvkou. Největší plochu dřevěných polic si svou načervenalou náprsenkou právem nárokuje Červenka obecná. Společníka jí dělá Kos černý. Z edice opeřených figurují také slepice v hnědé, kropenaté i celočerné variantě. Za jeden den jich na polici přistane celá stovka.
Čtvrtá, už opravdu poslední runda z útrob země vycházejícího slunce. Tentokráte nebudeme barvitě líčit, jak dechberoucně krásné a prazvláštní zároveň Japonsko je, pomineme i umění porcelánu jako takového a budeme se věnovat čistě a jen kaligrafii.
Asi vám dlužíme tu podstatnou část příběhu. Tu, která podnítila naši touhu věnovat se porcelánu a tvořit pro vás ty nejkouzelnější hrníčky na kávu vyšperkované ještě kouzelnějšími malůvkami zvěře, květin a vlastně všeho, co nás zrovna napadne. Tak jdeme na to!
Čau, ahoj! Ano, jsme to my, a přinášíme s sebou pokračování našeho japonského příběhu.
Jsme Martina a Ľubomír. Jsme dvojice umělců a kreativců pracující s kouzelnou věcí zvanou porcelán. Máme malou, ale rozkošnou dílničku na pražském Smíchově, v jejíchž útrobách se k životu probouzejí všechna naše díla.
