Když se řekne křesťanské umění, spousta lidí si představí tradiční, čistě historické předměty. Málokoho napadne moderní design, jiné materiály a minimalistická estetika. Právě proto nás zaujala spolupráce s vznikající značkou Nebezboží, která se rozhodla jít proti proudu. My v Keramice Křak jsme měli tu čest být součástí jejich neobyčejného projektu, v němž jsme se postarali o technickou realizaci, – o této spolupráci a o tom, jak přistupujeme k zakázkové tvorbě, pojednává i tento článek.
Propojení designu a řemesla
Značka Nebezboží, kterou založila kunsthistorička Klára Frídlová, taktéž si prošla našim kurzem, vznikla z touhy propojit moderní design s duchovním přesahem. Jak sama Klára zmiňuje v rozhovoru pro Designnews, hledala kvalitní a moderní předměty, které by byly alternativou k těm, které jsou dnes běžně k sehnání. „Většina momentálních předmětů působí, jako by uvízla v 90. letech. Mladší generace ale hledá moderní design, který by jim pomohl žít s vírou v každodenním životě,“ říká Klára pro Czechdesign.
Propojení designu a řemesla, Naše role ve výrobě
Pro nás se tak projekt – zakázka stal jasnou výzvou. Naše role nebyla v uměleckém pojetí, ale čistě v technologické a řemeslné části, typická zakázková výroba. Následně jsme spolu s Nebezboží konzultovali materiálové vlastnosti porcelánu a, jak bývá u nás zvykem, varovali před jeho limity. Na základě technických výkresů od Kláry Frídlové jsme dostali za úkol přenést jejich vizi do reality. Nejprve jsme z technických výkresů vytvořili model, který sloužil jako základ pro další proces.
Možná vás zajímá, jak vlastně takový porcelánový kříž na zakázku vzniká? Ačkoliv se to může zdát složité, princip je v podstatě podobný jako u našich hrnečků. Pro výrobu kříže jsme použili techniku lití do sádrových forem. Suchá forma dokáže „vytáhnout“ vodu z tekuté porcelánové licí břečky, což je jemná směs jílu, kaolínu a dalších přísad. Tekutou břečku nalijeme do forem a necháme ji chvíli sedimentovat. Sádra nasaje vodu, a tak se na vnitřní stěně formy utvoří tenká vrstva porcelánu. Když má vrstva správnou tloušťku, zbytek břečky vylijeme a necháme porcelán uvnitř formy schnout. Jakmile výrobek dostatečně ztuhne, opatrně ho z formy vyjmeme a čeká ho další cesta.
Následuje fáze retušování a prvního výpalu, kterému se říká přežah. Po přežahu je výrobek tvrdý, ale stále nasákavý a připravený na glazování. Pak už zbývá jen poslední a nejdůležitější výpal v peci, při kterém se porcelán slinuje a získá svou charakteristickou pevnost a lesk. Tento proces je v celém výrobním cyklu nejrizikovější, protože se v něm projeví všechny předchozí chyby.
A konečně, od modelu jsme se dostali až k finálnímu produktu – porcelánovému kříži, který splnil všechny požadavky na kvalitu i estetiku.
