Blog / témata
Schnutí keramického výrobku probíhá nejen v peci, ale také přirozeně. Naše hrnky schnou rozmístěné na policích v ateliéru, obyčejně dva dny. Vše se ale odvíjí od teploty v místě, kde se sušení odehrává. Když nám okolnosti hrají do karet a v ateliéru je ideální harmonie teploty a vlhkosti, hrnky vyschnou už přes noc.
Pokud se jedná o mohutnější výrobek s tlustými stěnami a podobně, je třeba o něj pečovat i během sušení. Aby nevyschnul moc rychle a nepopraskal, obvykle schne pod igelitem či tkaninou, střídavě se dává na slunce, pak do průvanu a neustále se kontroluje. Tohle už je tak říkajíc vyšší dívčí.
Na konci je hrníček. Sněhově bílý s jemnou malůvkou. Největší plochu dřevěných polic si svou načervenalou náprsenkou právem nárokuje Červenka obecná. Společníka jí dělá Kos černý. Z edice opeřených figurují také slepice v hnědé, kropenaté i celočerné variantě. Za jeden den jich na polici přistane celá stovka.
Čtvrtá, už opravdu poslední runda z útrob země vycházejícího slunce. Tentokráte nebudeme barvitě líčit, jak dechberoucně krásné a prazvláštní zároveň Japonsko je, pomineme i umění porcelánu jako takového a budeme se věnovat čistě a jen kaligrafii.
Asi vám dlužíme tu podstatnou část příběhu. Tu, která podnítila naši touhu věnovat se porcelánu a tvořit pro vás ty nejkouzelnější hrníčky na kávu vyšperkované ještě kouzelnějšími malůvkami zvěře, květin a vlastně všeho, co nás zrovna napadne. Tak jdeme na to!
Čau, ahoj! Ano, jsme to my, a přinášíme s sebou pokračování našeho japonského příběhu.
Jsme Martina a Ľubomír. Jsme dvojice umělců a kreativců pracující s kouzelnou věcí zvanou porcelán. Máme malou, ale rozkošnou dílničku na pražském Smíchově, v jejíchž útrobách se k životu probouzejí všechna naše díla.
