Čtvrtá, už opravdu poslední runda z útrob země vycházejícího slunce. Tentokráte nebudeme barvitě líčit, jak dechberoucně krásné a prazvláštní zároveň Japonsko je, pomineme i umění porcelánu jako takového a budeme se věnovat čistě a jen kaligrafii. Původně jsme zamýšleli toto téma zahrnout v článku předchozím. Pěkně by tam zapadlo, jelikož to k porcelánu patří. Po delším přemítání jsme ale usoudili, že je to pro naši značku příliš velké téma. Vlastně ji to charakterizuje. A zaslouží si tedy dostatečný prostor se v tom vyprávění rozšoupnout.
Nejprve trošku teorie. Umění kaligrafie zastřešuje výtvarně podtržené psaní či malování. Jedná se o vizuálně krásnou disciplínu, pramení to ze samotného názvu – skládá se ze starořeckých pojmů grafos, psaní, a kallos, což znamená krásu. V češtině kaligrafii říkáme krasopis. Tady se umělec může opravdu vyřádit i pokud se jedná o psanou formu. Kreativa má totiž přednost před čitelností.
Našemu smíchovskému ateliérů jasně vévodí malovaná kaligrafie. Zdobí šálky, hrnky i pohárky různých objemů. Pospolu na našich policích pobývají symboly české a japonské kultury. Nejčastěji jsou to ryby, nesčetně druhů slepic (ty u vás, i u nás, jasně vedou), z ptáčků pak kosi, čápi, červenky, z květů pampelišky, vlčí máky nebo jitrocele a traviny. Máme také četnou sbírku abstraktních motivů, ale o těch až příště.
Japonci jsou propojení s okolím
Propojením čehokoliv s čímkoliv jsou Japonci trochu posedlí, nemyslíte? Dle našeho úsudku a toho, co jsme měli šanci zažít, to ale přináší samé dobré věci, takže vlastně proč ne. Místní si zakládají na blízkém kontaktu s okolím. Díky tomuto poutu čerpají inspiraci, načež tvoří překrásné věci – například keramiku a porcelán. Zdrojem toho nejsilnějšího návalu kreativity je pro ně (a nyní už i pro nás) příroda. Příroda je totiž vším – živým i neživým bohatstvím, neotřelou krásou, tajemstvím, pomíjivým okouzlením či oázou klidu pro ty, co jdou vnitřnímu štěstí naproti. Jakmile si tohle vše člověk uvědomí, stačí si jen vybrat. Ozdobím hrníček zvěří, noční oblohou nebo oslnivou květinou?
Od bambusu přes rybu
Ruku jsme si vycvičili na lístcích bambusu. Kouzlo kaligrafie tkví v tom, že všechny motivy, aniž by to bylo na první pohled patrné, vznikají spojením omezeného počtu tahů. Ty motivy přitom nejsou nijak extra veliké. Obzvlášť když je vaší plochou hrneček na Espresso. Tah ruky musí být přesný, ale přitom jemný. Naší první kresbou byl bambus. Každý lístek rostliny je tvořen pouze jedním tahem. Byla to dřina, ale ne tak velká jako to, co následovalo. Dalším bodem výuky byly ryby. Podíváte-li se na jeden z našich pohárků s motivem ryby, řekli byste, že pod celou tou krásu se skrývají pouhé dva tahy štětcem? Tělíčko s hlavou plus ocas – dva tahy. Neuvěřitelné.
Před Japonskem jsme malovali jen abstrakce, nic, co by vyžadovalo pevnou ruku. To, že jsme se to zvládli naučit, připisujeme zázračnému nádobíčku z tamní dílny. Před odjezdem jsme prošli několik obchůdků s náčiním pro výrobu umění a keramiky. Odvezli jsme si toho spoustu. Highlightem jsou ale zaručeně štětce. Přestože v ateliéru máme kvanta štětců a všeho možného, s těmi japonskými malujeme drtivou většinu motivů ještě dnes. Lepší na širém světě nenajdete.
K Japonsku se přidalo Česko
Zpočátku jsme se věnovali čistě japonským motivům. Bavilo nás to, líbilo se to nám i okolí, ale hlavně jsme si tím neustále připomínali všechny ty zážitky. Japonská kultura nám přirostla k srdíčku. Kdyby nás naše známá Myiako tehdy neoslovila s nabídkou dodat pár kousků naší práce přímo do Japonska, asi bychom s čistě japonskými malůvkami zvesela pokračovali dále.
Zakládala tam concept store protkaný kulturou Čech a Moravy. Dlouho přemýšlela a hledala, s čím tam vyrukovat, a do krámu se jí hodily naše výrobky. My byli samozřejmě štěstím bez sebe. Na pohárky s bambusy a japonskými rybičkami se ale nadšeně netvářila. “Přece nebudu nosit dříví do lesa,” řekla a navrhla, abychom zkusili něco českého – něco, co vystihuje naši domovinu. A tak se k rybám postupně přidávaly slepice hnědé, kropenaté, čápi, luční kvítí, břízy nebo jeden z národních symbolů, česká lípa. Zalíbilo se nám to. Začli jsme hledat v řadách objektů a věcí, které český člověk denně vidí. Lovili jsme nápady uprostřed obyčejností všedních dnů. Vlastně to děláme dodnes a naši sbírku pomaličku, ale jistě rozšiřujeme.
